Fanon, Frantz (1925-1961) Psychiatr, politický radikál a revolucionář. Fanon se narodil na Martiniku a díky své účasti v alžírském osvobozeneckém boji (1954-62) se stal Alžířanem. Jeho vlivná a vášnivá obžaloba vykořisťování a útisku se však neomezovala pouze na alžírskou zkušenost. Hovořil universálním jazykem. Jeho vize přesahovala svět severní Afriky a zahrnovala všechny lidi bojující za své osvobození od vnitřního i vnějšího útisku. Vynořil se jako jeden z nejsrozumitelnějších a nejvýmluvnějších teoretiků osvobozeneckých hnutí dvacátého století.
Roku 1947 opustil Fanon Martinik a přesídlil do Francie, kde studoval medicínu a psychiatrii. Následujících pět let byl zapojen v literárních, filosofických i politických hnutích, jimiž se vyznačovala poválečná Francie. Bodem zvratu v jeho životě byl rok 1953, kdy přijal místo na psychiatrické klinice v Blida-Joinville v Alžírsku. Pracoval jako psychoterapeut a současně se stal aktivním stoupencem a bojovníkem FLN (Alžírské osvobozenecké fronty). Roku 1957 se vzdal svého místa v Blida-Joinville, a v dÚsledku opatření koloniální vlády byl nucen se odstěhovat. Přesídlil do Tuniska, kde se připojil k politicko-vojenské skupině FLN a stal se jedním z vydavatelÚ El Moudjahid a Ré.vistance algérienne, tiskových orgánÚ FLN a ALN (Armáda národního osvobození). Časem byl přidělen na ministerstvo informací dočasné vlády, ustavené roku 1958. Až do své smrti (zemřel na leukémii ve Washingtonu roku 1961) zÚstal neúnavným bojovníkem za alžírskou věc.
Kromě Fanonova významného přispění alžírskému revolučnímu tisku tvoří jeho písemný odkaz čtyři hlavní díla, soubor článkú zabývajících se psychiatrickou teorií a praxí a řada nepublikovaných esejů a her. V těchto různorodých textech vytrvale odkrýval psychologické, společenské a politické dimenze útlaku a závislosti. V dílech Kůže černá, masky bílé (Peau noire, masques blancs, 1952), Pátý rok alžírské revoluce (L' Au V de la révolution algérienne, 1959), Zavržení země (Les Damnés de la terre, 1961) a Za africkou revolucí (Pour la révolution africaine, 1964) vyložil těsný vztah jazyka, osobnosti, sexuáhúch vztahÚ a politické zkušenosti ke společenskému kontextu. Zatímco se v raných dílech soustředil na rasismus, v pozdějších spisech rozšířil svou analýzu na koloniáhú situaci. Alžírsko a Afrika mu na jedné straně poskytly modely kolonialismu a odporu, na straně druhé příklady léčky pokoloniáhú státnosti.
Fanonovým nejsilnějším a nejkontroversnějším dílem bylo Zavržení země. V této mistrné syntéze rozvinul výklad manichejské povahy koloniální společnosti, organizace revoluční akce i osobních a politických kořenů násilí a kritiku byrokratizovaných stran a kompromitovaných národních buržoasií pokoloniáhúch států. Tvrdil, že lumpenproletariát představuje revoluční potenciál, který byl radikálními stranami přehlížen; současně tyto strany kritizoval i pro jejich odtažitost od venkovských rolnických mas, jejichž důležitost v alžírské situaci velmi zdůrazňoval. Fanon - stoupenec decentralizované politiky obhajoval demokratizaci a sekularizaci politických stran a institucí a socialistické změny v ekonomikách států třetího světa, které ZÍskaly nezávislost. Svou zkušenost čerpal z Alžírska a Afriky.
Fanon byl oceňován pro svou prorockou schopnost a vášnivý intelekt, avšak těmi, kdo se zabývají revolucí a studiem alžírského státu a společnosti, nebyl přijímán jednoznačně.
Nikdo však nemůže popřít jeho ojedinělé schopnosti a oddanost osvobození "ubohých této země". lLG

odkazy
Fanon, F.: Peau noire, masques blancs. Paříž: Éditions du Seuil, 1952.
_: L'An V de la révolution algérienne. Paříž: Fran~ois Maspero, 1959.
_: Les Damnés de [a terre. Paříž: Fran90is Maspero, 1961.
_: Pour [a révo[ution africaine. Paříž: Fran90is Maspero, 1964.
literatura
Caute, D.: Fanon. Londýn: Collins; Fontana 1970.
Gendzier, I.L.: Frantz Fanon: a Critica[ Study; New York: Grove, 1985.
Hansen, E.: Frantz Fanon: Sodal and Po[itical Thought. Columbus, Ohio: Ohio State University Press, 1977.
Perinbam, M.: Ro[y Vio[ence: the Revo[utionary Thought (Jf Frantz Fanon. Washington, DC: Three Continents, 1982.